Organizace výuky

Teoretická výuka

Organizace teoretické výuky je orientována na odborné předměty, které napomáhají k pozdější samostatnosti v praxi.

Teoretická výuka obsahuje předměty všeobecně vzdělávací a odborné. Mezi všeobecně vzdělávací předměty je zařazena výuka Českého jazyka a literatury, Cizího jazyka, Občanské nauky, Dějepisu, Matematiky, Přírodních věd (FYZ,CHE,ZEK), Tělesné výchovy, Výpočetní techniky a Ekonomiky. Mezi odborné předměty je zařazena výuka Dějin umění, Výtvarné výchovy, Materiálů a Technologie.

Předmět Dějiny umění poskytne žákům orientaci v dějinách umění se zaměřením k dějinám užitého umění a k uměleckořemeslnému zpracování materiálů. Žáci se seznámí se zákonitostmi užitého výtvarného umění až po současnost a dovedou lokalizovat zeměpisná a výtvarná fakta, události, dění a následně porovnávat jednotlivé výtvarné oblasti s jinými.

Předmět Výtvarná výchova doplňuje předcházející předměty a dotváří tak celkové vzdělání žáků v daném oboru.

V předmětu Materiály se žáci naučí poznávat materiály, jejich vlastnosti a seznámí se s možností jejich využívání v oboru. Naučí se rozhodovat o volbě materiálu ve vazbě na výtvarné a umělecké záměry pro daný výrobek. Vyučování je doplněné exkurzemi do závodů a provozů, v nichž se materiály vyrábějí, upravují, zkoušejí nebo zpracovávají. Na konci třetího ročníku dokáží žáci rozeznat jednotlivé druhy kamenů, získat znalosti o metodách výroby kovů, zpracování kovových odpadů apod.

V předmětu Technologie získají žáci znalosti o různých technikách a pracovních postupech, které se používají v oboru při výrobě šperků. Dále se seznámí s nejvýhodnějšími způsoby zpracování drahých kovů za použití přiměřeného strojového zařízení a s nejmodernějšími technologiemi používanými v technicky vyspělých provozech a odvětvích. V 1. ročníku se žáci seznamují se základy ručního zpracování kovů, se základními výrobními technikami a jednoduchými výrobními postupy. Ve 2.ročníku se žáci seznamují s jednoduchými a později i složitějšími výrobními postupy. Ve 3.ročníku se žáci seznamují s dalšími složitými výrobními postupy a se zvláštními technikami, které se používají ve výrobě. Cílem předmětu je naučit žáky navrhovat technologické postupy výroby šperků do nejmenších detailů a odhadovat sílu a množství potřebného materiálu k jejich výrobě tak, aby nedocházelo ke ztrátám při jejich zpracování.


Komplexně má teoretická výuka za cíl rozvíjet znalosti estetiky, perspektivy a další potřebné techniky po praktické a teoretické stránce. Ve druhém a třetím ročníku je kladen důraz na veškeré náležitosti potřebné pro budoucí uplatnění uchazečů na trhu práce.

Praktická výuka

Praktické vyučování probíhá podle schválených učebních osnov MŠMT.


V prvním ročníku se žáci seznamují se zlatnickým nářadím, s přípravou materiálu, stříháním, jeho správným rozměřováním a s obsluhováním zlatnických strojů. Během prvních dvou měsíců při práci s mosazí se žáci učí pilovat, řezat, pracovat s nářadím a později při práci se stříbrem se učí pájet a sestavovat první šperky. Na konci prvního školního roku žáci samostatně zvládnou vyrobit např. jednoduché prsteny, závěsy nebo náušnice.

Ve druhém ročníku je kladen důraz na náročné zlatnické techniky, u kterých je zapotřebí manuální zručnost a trpělivost. K výrobkům, které žáci samostatně zhotovují po absolvování druhého ročníku patří např. řetízky, brože nebo prsteny.

Třetí ročník je zcela zaměřen na zvládnutí klenotnických technik, seznámení s moderními technologiemi a postupy při zpracování kovů. Dále je zde kladen důraz na veškeré náležitosti potřebné pro budoucí uplatnění uchazečů na trhu práce.

Každý ročník je ukončen samostatnou závěrečnou prací, kterou se žáci mohou prezentovat na tuzemských výstavách s významnou zahraniční účastí.


Je nutné zdůraznit, že veškeré práce žáků jsou samostatnou ruční výrobou a ve výrobcích nejsou používány žádné strojem vyrobené součásti. Absolventi Solunky své znalosti a dovednosti úspěšně aplikují po nástupu do zaměstnání nebo při budování vlastní zlatnické dílny.